Fejeton - Avatar

15. března 2010 v 17:41 | sára |  - Český jazyk
Avatar jsou jen 3 hodiny bolesti hlavy





Sedím si takhle v McDonaldu se svojí kamarádkou Klárou a s přihlouple nudným pohledem sleduji míhající se záblesky videoklipů na jedné veliké plasmě. Rázem mě do červeno-žluté nálady odpoledního fastfoodu šlehne zář modrých mužíčků s rozpláclým nosem a nezdravě dlouhých paží. Z úst se jen vydere: ,,Co to je zas za blbej klip…" Po chvíli zjišťuji, že k mému údivu nejde o nepovedené hudební video, avšak o zbrusu nový, tak moc oslavovaný film - Avatar. Rázem se s Klárou domlouváme, že na to půjdem, lidsky řečeno, ze srandy.
Doma jsem raději nedefinovala účel návštěvy kina, zas bych musela poslouchat bláboly o vyhazování peněz z okna. Nevím, zda jste na to vy šli s vážným úmyslem po zhlédnutí už jen těch odstrašujících spotů, protože mi to jinak než s účelem pobavení nepřijde možné.
Pro návštěvu jsme si zvolily pravé poledne. Ani nám nekontrolovali lístky a v černém sále (nikdo se neobtěžoval rozsvítit aspoň ty lampičky na zdech) jsem napočítala přesně 9 lidí. Reklamy na Colu , Líbímseti.cz a jakýsi přisprostlý film nepřesáhly časově 10 minut.
Při prvním záblesku Avataru mě rozbolela hlava. Říkám, všude si berte Paralen, nebo budete muset podstoupit to, co já.
Nad ubohým vojáčkem-nevojáčkem Jakeem na vozíčku jsem ani nepovznesla soucit. Zřejmá drsnost jeho spolupracovnice Grace k němu mi přišla naprosto adekvátní. To, čemu se říká sympatie k hlavnímu hrdinovi, se vytratila už v prvních vteřinách seznámení. Prostupujíce obrazy fantazijních krajin a zvířecí havěti jsem poprvé začala s filmem a hlavně s uměleckými motivy sympatizovat. Vracela jsem se do svého dětství, kdy náplní mých myšlenek byl především podobný ,,vysněný" svět. To se mi líbilo. Opravdu moc.
A pak obraz na plátně zhasl.
,,To už je konec? Jupííí!" slyším za sebou toho hulvátka, co mi celou dobu kopal do sedačky a před začátkem filmu nabízel jedné z hromady dívek, které si sebou přivedl, že jí moc rád pomůže se svléknout. Avšak spletl se. Ty 2 hodiny bolesti hlavy, co jsem měla za sebou, žádnému konci nenasvědčovaly. Nastala jen krátká přestávka…
Další hodina strávená pohledem na blikající se spleť avatarů v boji s psychopatickým plukovníkem Quaritchem je více než hrůzná, hlava mi třeští a svítící hodinky jsou snad jediná naděje, že tady naštěstí ještě plyne nějaký čas.
Konečně je konec… Rychle si balíme saky paky a utíkáme pryč. Klára to hodnotí vskutku trefně: ,,To byla ale volovina." Mladík za mnou usnul, ale jinak tu snad nikdo nezůstává - 3 hodiny nám všem stačili.
A nějaké shrnutí? Peníze bych utratila lépe koupí DVD Avataru z Blesku a nepustila ovladač zaplý na posouvání vpřed z ruky. Úděsná délka mi totiž utkvěla v hlavě nejvíc. To, že celý děj byl tak trochu hloupoučký, postavy bych ráda viděla více psychologicky propracované a naopak vymyšlený svět byl velmi povedený, za chvíli zapomenu. Zdlouhavost předčila vše a já nemám chuť vidět to kdykoli jindy znovu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Endijka(Lucie K.) Endijka(Lucie K.) | 15. března 2010 v 21:01 | Reagovat

pekny fejeton:D :D
ale ja mam z avataru trosku jine pocity.. tk delka ta fkt byla k hovnu a asi bych na to nekoukala znovu, ale ja jsem dycky mela rada pocahontas :D nebo jak se to pise :D a tohle je takova hezci modrejsi :D

2 Einsty Einsty | 6. května 2010 v 20:40 | Reagovat

Dle mého názoru je délka spíš kratší, což je obecně problémem dnešní kinematografie. V Avataru jde především o jinný svět, který vás pohltí, a po 3 až příliš krátké hodiny nepustí. Navíc "blikání" je ve skutečnosti velmi zdařilý střihový postup používaný pro akční scény, které je schopen efektivně pojmout. Pokud něčí mozek není schopen zvládnout chronologicky seřazené třívteřinvé záběry a rozpoznat dějové linie, nebudou asi filmy po další století pro tohoto jedince příjemné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama